Pokračování legendy nebo děsný propadák?
Sérii Gothic mám velice rád. Strávil jsem u ni nespočet hodin. Když jsem poprvé slyšel o vydání Gothica 3, zaradoval jsem se. Těšil jsem se na další hodiny strávené prozkoumáváním skrytých zákoutí. Bohužel hned po vydání byla hra tak zabugována, že pomalu nešla ani hrát. S těžkým srdcem jsem ji odinstaloval a čekal jsem na patche. A taky jsem se dočkal.
O pár let později…
Asi tak rok po vydání velkého komunitního patche jsem hru zase s nadějí nainstaloval. A začal hrát. A hned zkraje musím říct: „Je to ten starý, dobrý Gothic.“ Děj začíná přesně tam, kde posledně skončil. Hrdina se společně s přáteli doplavil k pobřežím Myrtany. Ta je teď sužována válkou se skřety. A lidé prohrávají. Jsou buď zotročeny, nebo odolávají invazi v malých, partyzánských skupinkách. Úkolem našeho reka je jak jinak osvobodit Myrtanu a taky se přidat k jednomu z Bohů.
Rozsáhlé území
Největší změna oproti minulým dílům je rozloha herního světa. Mapa je rozdělena na tři klimaticky rozdílné celky – Myrtana, pouštní Varant a mrazivý….
Další změna je bojový systém. Ten prošel zjednodušením. Už žádné používání šipek k určování druhů útoku. Nyní máte silný a slabý úder a jejich následná kombinace. Tahle změna podle mě sedla k přirozenému vývoji série a naprosto mě vyhovovala.
Ach ta magie.
Je to Gothic!